Dnes je to přesně 3 roky, co jsem přestala Eliáše kojit. To mi přijde vtipný, že jsem mu na Den matek sebrala prso 🙂
Tehdy jsem už nemohla a musela jsem udělat něco, co mě aspoň trochu zachrání. Zní to drsně (a mnoho lidí by mě za to mohlo odsoudit), ale kojení a s tím spojené přícucnictví, mě už doslova vysávalo zevnitř. Obrazně řečeno, s tím se pojí celé téma maminek náročných dětí, a tak chci dnes popsat, že to celé naše pinožení se opravdu vyplatí. Viz opět další svědectví maminky staršího dítěte, které mi před pár dny přistálo ve schránce:
Znáte tuhle fotku? Jo, to je ta z úvodní stránky webu Náročné dítě.
Už si nepamatuju, co přesně mu tady vadilo, ale dost možná všechno dohromady. Ještě několik let takový stav trval – pořád chtěl být jen u mě, neuměl si vůbec hrát sám, ale dětí se stranil. Nabízených aktivit se nechtěl účastnit. Dokonce jsme museli přestat chodit na plavání, protože dával jasně najevo, že organizovaná zábava není jeho šálek čaje (a není do teď). Neexistovalo hlídání, on prostě bytostně potřeboval být pořád se mnou. Zkusila jsem chodit na jógu s hlídáním dětí, kam jsem si aktivně našla vlastní hlídačku – mojí kamarádku, kterou znal a chodili jsme k ní na Montessori dílničky. Nezacvičila jsem si ani pět minut v kuse. Teď už vím – prostě bych cvičení ještě oželela a dělala něco s ním po boku, ideálně i bez lidí okolo.
Potrápily nás zuby (má jich 6 vytržených) a chronická zácpa, se kterou jsme víc než 3 roky doslova bojovali. Nejedl a zoufale špatně spal (výrazné zlepšení nastalo před 5. rokem). Režim za boha nešlo nastavit, protože potřeboval reagovat na aktuální potřeby, a ty pravidelné prostě neměl. No, co vám budu povídat, však to mnohé velice dobře znáte 🙂
A teď? Toto je ten stejný kluk:
Teď už tomu více rozumím, proč se projevoval tak, jak se projevoval.
On je totiž velice citlivý, opravdový a ,,čistý“.
Žije čistě pravdu, takže nemohl fungovat jinak, než on sám cítil.
Teď už zná více svět, chápe situace, rozumí jim a dodržuje dohodnutá pravidla. To dřív nemohl umět.
Teď když třeba vidí něco, s čím nesouzní (například když někdo předbíhá ve frontě, nebo někdo ,,lhá“ = lže 🙂 ), nebojí se na to upozornit.
Je ohleduplný, nedělá mu problém se rozdělit, chápe situace, kdy musí počkat, nebo ustoupit či něco obětovat. Ne vždy se to obejde bez negativní emoce, ale už ji umí sám většinou zpracovat a přijmout. Navíc je naprosto fantastický brácha.
Dříve při každém sebemenším zašpinění venku nebo u jídla, namočení rukávu atd. ječel jak na lesy. Jak se to promítá teď? Je až neuvěřitelně čistotný! V pěti letech sám od sebe (tedy bez upomínání a napomínání) dodržuje pravidelnou hygienu, nikdy si nezapomene umýt po toaletě ruce (a poučuje své kamarády 😀 ), zuby si čistí pravidelně sám od sebe a rád. Překvapivě. Byly to boje na život a na smrt.
Dříve se stranil dětí, od dospěláků odvracel hlavu a schovával ji v mém výstřihu. Nyní? Snadno navazuje kontakt. Cítí se v oblasti komunikace silný, protože má co říct. Rád se baví s našimi dospělými přáteli, i když je vidí poprvé v životě, nebo když se s někým zapovídám na ulici. Mezi dětmi pak rozhodně není ten, kdo by byl ve středu dění. Takové dění spíše z povzdálí pozoruje. Rád se drží s těmi, kdo jsou podobní jeho nátuře. Je velice hravý, dělá srandičky, má sobě vlastní humor, umí si udělat legraci i sám ze sebe. Je to smíšek. Pro nás je neuvěřitelně úžasné toto pozorovat! 😀
Občas má sklony k tomu se podceňovat, protože má na sebe vysoké nároky. Pravidelně, když už je odpoledne unavený a zrovna mu něco nejde (stříhat přesně po čáře), říká ,,já nikdy nic neumím”. S perfekcionismem pracujeme i my sami na sobě 😉
Probudila se v něm správná klučičí energie. Baví ho boj (meče, honičky – tam si vybírá, že on je ochranitelský policajt, co dělá správnou věc), ale nejde do přílišné agrese. Když se hra přehoupne přes hranici, je zase ,,citlivý ufňukánek“. Víte, jak to myslím.
Nevýhodou oné citlivosti objevuji načítání jiných dětí. Zkouší přejímat ,,móresy”, co vidí u jiných dětí. Seznamuje se s ,,intrikami”, které doma nepoužíváme, ale v dětském kolektivu jsou. S tímto oříškem (ba přímo ořechem) je třeba pracovat a beru ho jako prostor pro objevování a učení.
Je chytrý, neplete si pojmy jako třeba včera/zítra. Umí užívat správná slova ve správném významu. Když ho něco baví, vydrží u dané věci dlouho a prozkoumává ji do větší hloubky.
Má rád pohádky, příběhy a učí se z nich. A tady na konci je veliký zvonec a článku je prozatím konec.
Takže, milé maminky (nejen) náročných dětí, krásnou sváteční neděli a mějte se rády ve své maminkovské roli a ať vás v ní mají rádi i členové vaší rodiny.
Posílám vám k dnešku omamnou vůni z naší bobkovišně i s krásným broukem Zlatohlávkem, kterých tu máme rej, aby nám bylo hej.
Laskavě, Eliška.
