Dobrý den, právě jsem dočetla Váš e-book.
Děkuji za ty stránky souznění, pochopení, přijetí. Moc Vám děkuji za další maminky, kterým se nesmírně uleví.
Při některých větách mi vhrkly slzy do očí, jak moc to je pravdivé a jak moc to bylo bolavé. Já si myslím, že to nejhorší (v dětském věku) mám se svojí náročnou holčičkou za sebou 🙂 Doufám v to! Nyní jí je 3 a půl roku a není to tak dlouho, co si říkám, vždyť je úžasná, je dokonalá. Proč jsem to neviděla dřív? Pořád jsou situace, které vnímá jinak než jiné děti, ale už o nich umíme mluvit a už z nich já nemám panickou hrůzu. Čeho se stále nemůžu zbavit, je zlost na všechny kolem. Do teď mě strašně mrzí, že mi nikdo nerozuměl, nechápal, nepomohl a nakonec se raději všichni od té „pošahané matky“ drželi dál. A byla jsem sama a bylo mi tak moc zle, po všech stránkách. Nenáviděla jsem sebe, dcerku, ostatní, život. Jsem empatický člověk. Nikdy jsem nebyla problémová, spíš naopak.

Myslim,.ze ste pekne zhrnula podstatu,.v mnohých pasazach som sa nasla, tie stavy beznadeje a vycerpania, ked sa snazite robit maximum a naozaj nikto z okolia poriadne nevie pochopiť, co prezivate, lebo ved ste si dieta tak naucili…nosit sana rukach atd.. fakt uz len klapky na usich pri tychto pseudoradach. My vieme, co prezivame, aj ked sme ok a dieta nespokojne.