O projektu

Stránky pro podporu rodičů ani ne 3 letých dětí, které vyžadují více péče, vnímání, trpělivosti a flexibility ve výchově, než ,,je běžné".

Proč?

Když se nám narodil Eliáš, plakal prakticky od prvního nádechu až do tří let věku.
Když má nyní nějaký ze svých neovladatelných výstupů, tak se zpětně divím, jak jsem ty tři roky mohla přežít...

Ze zoufalství jsem přečetla snad veškerou dostupnou literaturu, ebooky, prošla všemožnými kurzy.
Naslouchala jsem stylu výchovy našich předků, nechala si radit. Testovala jsem vše od Andulky až po Žížalu.

A závěr?

Během prvních tří let pro větší spokojenost syna a naše hladší soužití

nezafungovalo nic.

Připadala jsem si jako neschopná žena a špatná matka, když neumím udělat syna spokojenějšího.

Bylo to na palici – asi jako chodit 24 hodin do práce, kterou nesnášíte.

Provázely mě pocity provinění, frustrace a bezmoci.

Měla jsem nervy v kýblu a bylo mi líto, že nemáme doma takovou pohodu, jakou bychom normálně mohli mít.

Neustále jsem slyšela:

  • Musíš být v pohodě, aby bylo i dítě v pohodě.
  • Jak sis ho naučila...
  • Jen tě zkouší. Bacha, aby si tě neomotal kolem prstu.
  • Tak ho nech řvát.
  • Nenos ho pořád, dej ho do kočáru. Do postele.
  • A zkusila jsi už.....?

Zkusila. Zkusila jsem všechno. Jediné, na co jsem do té doby přišla bylo, že na extrémně citlivé dítě, jako je náš Eliáš, direktivní přístup nikdy fungovat nebude, naopak, takový styl vzájemnosti dělá vše ještě horší. Natož aby to přineslo ovoce v podobě zdravě sebevědomého a schopného jednice, jakým je třeba Michael Jackson, nebo tak něco. 🙂

Mé bádání pokračovalo, a to dalo za vznik těmto stránkám.

Sepsala jsem ebook pro vás...

13 základních otázek a rad, jak přežít

...abyste k pochopení a přijetí došli dříve a s méně slzami a oboustranným utrpením, než my.

Ne všechny děti jsou totiž ve svém prožívání světa stejné.

Někdy ten rozdíl může vypadat třeba takto:

Maminka A

  • láskyplné těhotenství
  • euforické zamilování do miminka v okamžiku porodu
  • dítě může spát kdekoliv, klidně samo v postýlce
  • ve spánku ho můžete přeložit do postele a spí dál
  • běžné kojení párkrát za noc
  • probouzí se klidné a odpočinuté
  • přijímá aktivity dne a užívá si je
  • přijímá hodně druhů potravin
  • spí a jí víceméně v pravidelné denní hodiny
  • dovede se zabavit alespoň na chvíli samo
  • hlídání zvládá v pohodě, až je vám líto, jak vás nepotřebuje

Maminka B

  • emočně i fyzicky vyčerpávající těhotenství
  • pozvolný nástup mateřské lásky – i po dobu měsíců
  • neakceptuje jiné spaní než u mámy
  • ve spánku ho nemůžete přeložit, okamžitě se budí
  • v noci neustále na prsu, jinak řev
  • budí se nevrlé a dlouho se dává do pohody
  • příroda, zvířátka, koužky, hřiště – neprojevuje zájem
  • odmítá zkoušet nové potraviny (pokud vůbec něco jí)
  • chuť jíst a spát pokaždé v jinou dobu
  • písek a hračky ho zaujmou pouze na pár minut
  • hlídání je velmi stresující pro všechny a prakticky až po 3. roce přichází tato možnost v úvahu

Já také patřím mezi ty maminky B.

Prošla jsem ohromnou, 3 roky trvající mateřskou krizí a katarzí.
Eliáš splňoval ze seznamu hlavních znaků všechny, kromě jednoho.

Říkáte si:
,,Vždyť je to přece o tom – jaké si to uděláš, takové to máš! Tak to asi dělá něco špatně."

– a jsme u toho, přátelé!

Myslíte si, že dělám něco špatně, nebo že je ve mně něco špatně. Třeba že nejsem dostatečně důsledná nebo dítě cítí nějaký nesoulad na mé duchovní úrovni.

Nepřijímáte, že by některé dítě mohlo být natolik jiné. Všechny děti jsou přece stejné.

Myslíte si, že si prostě jen nepokorně stěžuju na klasickou míru péče o zdravé dítě.

Já jsem si to všechno myslela také...

A pak jsem při svém bádání narazila na pojem uznávaného světového pediatra Dr.William Sears 

– ,,náročné dítě, neboli dítě se zvýšenou potřebou péče." A už mi tekly slzy uvolnění.

Vize a přání těchto stránek je, abyste namísto vyčerpání a odmínání přijali onu výjimečnost a dar práce na sobě. Budete kultivovat především trpělivost, flexibilitu a komunikaci. To proto, abyste ve svém dítěti viděli vlastnosti, díky kterým se teď tak nešťastně projevuje a naučili dítě samo se sebou pracovat tak, aby mu takové vlastnosti nebyly na obtíž, ale ku prospěchu.

Už vím, že takové děti jsou. Vím, že vy, rodiče takových dětí, jste tady také.

Poznámka:

Nereaguji na urážlivé a jiné negativní komentáře, děkuji za pochopení. Pro autory takových komentářů tyto stránky netvořím a není mým záměrem apelovat na číkoliv změnu názoru ohledně přístupu k výchově dětí.