Pokračujeme v našem bádání dál. Proč (proboha) mají některé děti tak malou a omezenou potřebu jíst? To je jako se ptát, proč naopak některé děti sní víc než dospělý. Mimochodem – toto je druhý extrém a dokáže to rodiče podobně potrápit.
Tím se rovnou dostáváme k výhodám. Víte, jaká je výhoda toho, když dítě málo jí?
– Ušetříte. Dost ušetříte.
– Dítě neplácá páté přes deváté, protože se cítí nedojedené.
– Neslyšíte každou chvíli ,,mamí, já mám hlad, co budeme mít k jídlů?“
– Na výlety nemusíte brát druhou krosnu plnou svačinek.
– Nemusíte lovit nové recepty. Stačí vám většinou 2-3 ověřená jídla.
– Podobně jako s náročným dítětem máte dobrý trénink v diplomacii, vyjednávání a nelpění.
Na druhou stranu je ale třeba uvést i nevýhody:
– Když dítě nejí, začnete se podvědomě podřizovat jeho jídelníčku, a tím celá rodina postupně chudne na rozmanitosti ve stravě (především je-li nejedlík první a jedno dítě).
– Nemáte žádnou jistotu, protože to, co dneska prošlo, nemusí vzít zítra do pusy.
– Máte fakt strach, co se v tom malým tělíčku odehrává.
– Vaše výčitky svědomí a pocit neschopnosti bují a narůstají do ohromných rozměrů.
– Nedá se asi úplně vyhnout různým střetům s dalšími lidmi. Když dítě nejí, je to prostě ,,blbě“ a ,,něčí chyba“, zato když dítě baští jak vorvaň, je všechno ťuťuňuňu v pořádku a dej si ještě.
– Když dítě nejí, zažívá tlak (někde více, někde méně) a stres z toho, jak je do jídla nuceno. Oproti tomu dítě, co jí obstojně, málo kdy slyší ,,jestli budeš tolik jíst, budeš mít problém s regulací množství potravy a obezitou“. Tohle můžou slýchat až tyto ,,hladové“ děti o pár let dál…
Kde se to tedy v těch dětech bere? Zvlášť, když se jedná o sourozence a jeden je nejedlík a ostatní dobří strávníci? Mé domněnky z toho, co mám načteno, z drobných konzultací s odbornicemi a co vyšlo z dotazníku – co může nejedlictví ovlivňovat:
– příchod na svět
– přecitlivělost ústní dutiny (nelze vysledovat, dítě ji vnímá subjektivně. Proto nemá smysl dítě do jídla nutit. Více potom ohledně ENS – enterálního nervového systému)
– součást poruchy senzorické integrace (v nízkém věku většinou nelze diagnostikovat, proto je zde správný přístup ten, kdy dítě dostává pocit, že je úspěšné a svět je pro něj přívětivé místo)
– zvýšená plynatost ve střevech (střeva plná vzduchu a tím nemá pocit hladu)
– může zažívat nepříjemné fyziologické pocity např. při polykání. Některé děti mají třeba zvětšené krční mandle a proto nemají rády velké kusy a přijímají stravu v malých kouscích nebo kašovitou.
– dítě podvědomě ví, jaké potraviny jeho tělu neprospívají. Vnímá potenciální alergeny. Toto nepodceňujme.
– špatná střevní mikroflora
– jiný fyziologický problém v těle, který např. po operativním odstranení zlepší i stravování (není časté)
– dědičné rysy, např. chronická gastritida
– minulé životy a rodové konstelace, ať už na tyto zákonitosti věříte, či ne.
– má-li někdo v rodině nezdravý vztah k jídlu a nevnímá-li jídlo pozitivně, dítě to může podvědomě přebírat
– některé děti prostě nechtějí být špinavé a umazané od jídla
– trávicí proces je pro tělo velmi vyčerpávající aktivitou. Třeba tak dítě ,,šetří energii“
– zácpa. To je kapitola sama pro sebe a v dotazníku byla mnohokrát zmíněna (19x !). Tu měl i můj syn. Bohužel se nedá říct, jestli je zácpa následek nejedení, nebo příčina, proč dítě nejí. A veřte mi, že to není tak jednoduché, že ,,přece když bude jíst vlákninu, nebude mít zácpu“. Kapitola zácpa je evidentně na samostatné šetření.
– neuróza – když dítě ve školce přestane jíst, může se tam dít něco (cokoliv) s čím se neumí zatím srovnat. Stejně tak doma. Tady mě nechytejte za slovo a neberte si to osobně, je to třeba jen další možnost a zoubek v soukolí nejedlíka.
Jednou jsem syna pod nátlakem donutila ochutnat borůvku. S odporem splnil mé přání. Pár minut nato se mu osypal celý krk přes hrudník až k pupíku, jak asi to sousto putovalo do břicha. Omluvila jsem se mu a už nikdy bych nic takového neudělala…
ENS – enterální nervový systém
Asi jste někdy slyšeli, že máme dva mozky. Jeden v hlavě a druhý v břiše. Je to myšleno asi následovně – příroda to vymyslela chytře a nechala trávení právě na enterálním systému, který pracuje ,,sám“ podle toho, jak uzná za vhodné. Navíc kdyby prý měl mozek nahradit funkci ENS, byly by nervy tak tlusté, že by to nebylo únosné. A tak máme v břiše jeden samostatný, nezávislý nervový oběh, který je ale samozřejmě s mozkem spojený, aby nám dodával správné impulsy co se týče produkce hormonů, pocitu hladu nebo zvracení, to, že se cítíme šťastní, když sníme čokoládu apod. Zjednodušeně řečeno. Nechci se tu do toho pouštět, je to složité, na roky studia, a pro naši představu to tak stačí.
A nervy, jak víme, můžou být citlivé a nedozrálé. Toto může být také vysvětlení, proč mají některé děti problém s jídlem. Protože prostě jejich ,,mozek v břiše“ hlásí specifické informace. My můžeme vnímat, že ovoce a zelenina je pro ně to nejlepší, a vždyť je to tak dobré!, ale nejedlíci to prostě můžou vnímat diametrálně odlišně. Hlava spojená s břichem jim pak může napovídat ,,nejez to, neudělá ti to dobře“. Na to se pak nabaluje i to, jak vnímají a reagují na nové věci a zkušenosti, ale to odbíháme jinam, zpět k ENS. Nejde totiž pouze o ,,břicho“, trávicí soustava začíná už v dutině ústní. Ta sama o sobě může být velice citlivá a pokud dítě jednou vzalo do pusy něco, co mu bylo nepříjemné, odmítne i další pokusy soust, která vyhodnotí jako podobně podezřelé. Nebo třeba bojkot kojení novorozenců může mít též na svědomí citlivé prostředí v pusince, dítě kojení odmítá, protože ho prostě bolí.
Co s tím? To je otázka jak pro Hamleta. Já si z toho odnáším to, že to prostě musí dozrát, stejně jako ,,běžná“ nervová soustava. To, jak podpořit nervovou soustavu se můžete dočíst tady (web vyživující tradice.cz), nebo třeba tady (web aktin.cz), nebo tu (web živá kultura.cz).
Do teď to bylo možná trochu děsivé, že? Pojďme se ale podívat na výsledky dotazníku, protože tam i přes toto všechno vychází, že opravdu ve většině případů (tam, kde není fyziologický problém, a nebojte, na ten byste stejně dříve či později přišli), je vše právě jen o čase a vyzrání a o vaší trpělivosti.
Odpovědi na první otázku v dotazníku mě moc zajímala. Jak to ty vaše děti měly?
Je to téměř fifty fifty, ale překvapivě převažuje možnost, že to začalo časem. Proč tomu tak je, by potřebovalo další šetření, které by možná nemělo jasný výsledek, protože přesně tuto otázku si mnoho rodičů pokládá každý den několikrát. Viz první díl článku o tom, jak to mají rodiče.
Rozložení věku dětí respondentů:
Přesně takto nějak jsem si přála, aby to vyšlo. Děkuji vám 🙂
Děti do dvou let můžou být s klidem převážně kojené, i když začátek příkrmů může být právě pro všechny velice stresující, nejde-li podle očekávání, představ či plánu. Pořád ale platí, že je-li bez problému kojené nebo na UM a odmítá potraviny, můžete být, maminky v klidu 🙂 já vím, mně se to řekne. Ale právě proto je tu tento článek.
Největší úskalí nastává mezi 2-5 lety. Dítě většinou už kojené není, ale jak vyšlo v minulém díle, ukončení kojení nemá na zlepšení stravování vliv (otázka č. 7, odpovědělo tak 77 respondentů z 209 a pouze 11 uvedlo, že se po ukončení kojení stravování zlepšilo. Pozor, nevíme ale, kolik z těch 209 bylo kojeno a kolik muselo být na UM. I tak to ale něco vypovídá.)
Po 5. roce do 10 let úskalí sice pokračuje, ale dítě už je mnohem moudřejší. Poměr doby, kdy je doposud na světě a zvládne myslet a mluvit o tom, co prožívá, je v tu dobu nejvyšší. Fyziologicky ale stále dozrává a dítě se vyvíjí.
A jako třešnička na dortu pár respondentů s dítětem starším 10 let.
Co dál?
Otázka č. 10 zněla, zda má dítě stravovací omezení:
Vidíte? Nemá. 92,8 % dětí je zdravotně v pohodě.
Těch 14 odpovědí opakovalo:
– 7x alergie na bílkovinu kravského mléka
– 2x intolerance laktózy
– nesnášenlivost jiných potravin a alergenů (vejce, citrusy, čokoláda, broskve, rajčata, sója, jablka, banány, drůbeží maso je taky velký alergen)
Následovala 11. otázka, zda jste byli s dítětem na nějakém vyšetření:
18 respondentů uvedlo vyšetření krve a moči, ultrasonografie střev, neurologické, kardiologické, endokrinologické a interní vyšetření, gastroskopie a kolonoskopie (klobouk dolů, to si zvlášť u náročného dítěte nedovedu představit, leda v celkové anestezii).
Odpovědi a výsledek byly následující:
– ,,Jezdíme na endokrinologii. Souvisí to s malým množstvím růstového hormonu.“
– ultrasonografie ukázala malabsorbci střev
– kolonoskopie ve střevě nalezla zánětlivá ložiska a mini uzlíčky. Těmito dvěma případy rozhodně nechci vyvolávat paniku. (Ano? Klid!) Jsou to pouze tři odpovědi z 209.
– Většina vyšetření akorát potvrdila, že je vše v pořádku.
– Gastro ok.
– Vyšetření krve dopadlo na výbornou.
– Podozrenie na celiakiu keďže v cca roku po zjedení pečiva neskutočne plakal, ale nepotvrdilo sa.
– Endokrinologie kvůli malé váze, ikdyž jsme všichni v rodině hodně malí.
– Protáhli nás celým špitálem, řešilo se, proč má v roce šest kg. Všechna vyšetření byla v pořádku. Nakonec lékaři dospěli k závěru, že je to genetika.
– Odběry krve, USG střev. Podezření na ABKM, ale laboratorně neprokázáno.
– Vše OK.
Atd.
Otázka č. 12 – a jak to máte vy? 🙂
Jsme my to ale šikovní rodiče!
A teď pozor, jedna velká uklidňující 13. otázka:
Respektive víc uklidňující než zneklidňující. Přesto je téměř 20 % dětí, které nejedení ovlivňuje. Respondenti uvedli 19x zácpu (jak bylo řečeno výše), nebo naopak průjem, špatná nálada a její výkyvy, špatný spánek, bledost, hyperaktivita, nezájem o hry, mrzutost, čpící moč.
Tady by to asi chtělo doplnit otázkou, kdo z těch, co mají nejedlíka, mají náročné dítě. Pořád se ale bavíme o minoritě, tedy cca 20 % respondentů. Oproti tomu 147 lidí odpovědělo, že mají úplně normální, živé, zdravé dítě, které prostě nejí tak s chutí jako jiné děti.
Dostáváme se do veselejší fáze článku.
Zkoušeli jste někdy nejedlíkovi do jídla něco propašovat?
18% rodičů je superčestných a nejsou pašeráci. Téměř stejnému množství respondentů propašování vyšlo (balík těstovin za návod, jak jste to udělali?!?!), ale více než 60 % dětí propašované potraviny vždycky vyhmátne.
Jednou jsem byla s kamarádkou na obědě. Kvůli synovi jsem si dala těstoviny se sýrovou omáčkou, protože to bylo ,,jeho“ jídlo. Omylem jsem mu dala sousto, kde byl lístek oregana. Syn ho oddělil od sousta a ten lístek oregana mi vrátil. Kamarádka (co má sama 3 děti a s dětmi pracuje) nevěřila vlastním očím…
Další otázkou jsem se zajímala o to, jak to má dítě v běžném stravovacím dni.
Srovnatelné a nejvíc signifikantní odpovědi podle četnosti od nejvyšší:
– Dítě má oblíbené jen velice málo druhů potravin a ostatní ani nezkouší.
– Velikost sněděné porce byla miniaturní.
– Byla jsem šťastná za každé sousto, ať už to bylo cokoliv.
– Ze zoufalství jsem nabízela už i věci, které jsem svému malému dítěti něchtěla v tom věku nikdy dávat.
– S pitím problém nebyl, dítě pilo hodně.
– Dítě jedlo (bohužel) pouze u pohádky nebo když bylo něčím u jídla zabaveno.
– Dítě prakticky neví, jak většina potravin chutná, přestože jsou mu neustále vlídně nabízeny.
Co z toho plyne? Že můžete být v klidu, protože jak vidíte, je to všude stejné, nejste v tom samy a děti to stejně teď změnit neumí a ani nemůžou.
Tento román by pro dnešek asi zase stačil, že?
Příště už bude závěr a povíme si o tom, jak to má okolí.
Na konec přidávám jednu příhodu ze života. Toto je můj Eliáš, jak poprvé a naposled ochutnal meloun:
Už je to více než 5 let a přísahám nekecám, od té doby ho neměl v puse, přestože mu byl přirozeně nesčetněkrát nabídnut. Už mě to nechává klidnou a raduji se jen z úspěchů. Třeba jako z těch dnešních jahod. Krájela jsem je pro něj s radostí, měl je už podruhé ve svém životě, a to během dvou dnů.
Tak zase příště a děkuji, že to čtete a podporujete své nejedlíky.
I. díl k přečtení ZDE
Závěrečný III. díl TADY
Zdroje:
Malabsorpční syndrom. WikiSkripta [online]. [cit. 2020-04-24]. Dostupné z: https://www.wikiskripta.eu/w/Malabsorpčn%C3%AD_syndrom
Kolonoskopie. Wikipedie [online]. [cit. 2020-04-24]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Koloskopie
Enterický autonomní systém. WikiSkripta [online]. [cit. 2020-04-24]. Dostupné z: https://www.wikiskripta.eu/w/Enterický_autonomn%C3%AD_systém
Senzorická integrace. Wikipedie [online]. [cit. 2020-04-24]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Senzorická_integrace
