Dítě nejedlík

,,Odmítá jakékoliv ovoce a spoustu zeleniny v jakémkoliv stavu, z mléčných výrobků jí jeden produkt.“

,,Bývala jsem ve stravování daleko striktnější a měla jiné představy, ale syn mě vyškolil a musela jsem slevit, abych se nezbláznila.“

,,Zkoušeli jsme úplně všechno, nechat vyhladovět, vařit jen oblíbená jídla, vyhrožovat. Nic nezabralo, ani to, když jsme se dali úplně do klidu a nic jsme nenutili.“

Má 3,5 roku. K obědu mu stačí 3 těstoviny. Za celé odpoledne si dá pouze půl rohlíku. Je spokojený jen s oblíbenou sušenkou. Nezkouší, nevezme to do pusy. Nemůžu mu to cpát do krku jak huse! Toto a další a další prohlášení tak moc důvěrně znají rodiče, co mají doma svého nejedlíka. Patříte mezi ně? Nebo ještě lépe – jste blízký člověk takového rodiče? Pak jsem ráda, že si přečtete tento článek.

Mnoho z vás se na tento článek těšilo. Hodně z vás (celkem 209 lidí) vyplnilo v uplynulých dnech 17ti otázkový dotazník. Pravděpodobně docela dost z vás očekává, že vám odpovím na dvě základní otázky, a to:
1) Proč se to děje? a 2) Co jsem ještě nezkusila a mám udělat jinak.

Jsem si jistá, že i přes toto očekávání tušíte, že vám neřeknu, proč se to děje a co máte dělat jinak. (Proč se to možná děje jsem zaznamenala TADY v II. díle)
Jsem si také dokonale jistá, že jste už sami vyzkoušeli všechno možné od Andulky az po Žížalu (mnozí i opakovaně a zpětně). Ačkoliv o tom třeba někdy pochybujete, tak pořád platí, že vy znáte sebe a své dítě nejlépe, ne já ani nikdo jiný.
Nemůžu se ale dočkat, až vám v tomto článku s radostí naservíruju:

– komentované výsledky dotazníku,
– s tím související bohaté zkušenosti podobně zoufalých rodičů
– náhled na možnosti, proč je nejedlík nejedlíkem, fyziologické i psychologické
– a v neposlední řadě je tento článek podporující. Protože to je hlavně to, co RODIČ, ale také DÍTĚ NEJEDLÍK potřebuje.

Dlouho jsem uvažovala, jak tento článek uchopit, aby to nebylo další plácání na prázdno (viz níže iDnes), nebo abych vás nezahltila statistikama jednoho dotazníčku.

Pak jsem na to přišla. Tento článek nemá za úkol vás nějak navést na to, jak naučit dítě jíst rozinky. Tento článek má za úkol vás uklidnit, ubezpečit a podpořit v tom, co děláte. Protože tuším, že takové podpory se vám zatím dostalo spíše sporadicky a vy ji přitom potřebujete jako oheň klacky.

Začneme ale trochu hejtem…
Zadáte-li do gůglu ,,dítě nejedlík“, vyjede vám celá stránka plná všemožných mateřských diskuzí. Takže evidentně v tom nejsme sami. Pouze na třetím místě se zobrazuje obstarožní článek iDnes z roku 2011. Titulek vypadá takto (ok, trochu jsem ho upravila):

Odkaz na článek zde

Beru, že Ona iDnes není zrovna relevantní zdroj. S přimhouřeným okem by se to dalo upřednostnit mezi ,,laickými diskuzemi maminek“ (i když ty diskuze jsou co do reality cennější). Nechci to tu příliš pitvat, čeká nás docela dost informací. Tak jen krátce:

– ,,Vyzrát?“ My přece na dítě nepotřebujeme ,,vyzrát“. My potřebujeme s dítětem ohledně jídla nějak spolu-fungovat. Ono k jídlu musí vyzrát samo. To je ale krásná čeština, že?
,,Podle odborníků si za dětské vybírání v jídle mohou mnohdy sami rodiče.“ Ano, s tím souhlasím. Ale NE v případě ,,dítěte nejedlíka“. To je velký rozdíl.
,,Nenutíme ho, ale neustupujeme.“ (jak je i v názvu článku.) To jako fakt? Z našeho proběhlého dotazníku jasně vychází, že v případě dítěte nejedlíka NEUSTUPOVÁNÍ rozhodně není řešení. Pouze 7 % respondentů neustupuje. Zato 80 % rodičů nejedlíka ví, že jakés takés řešení je dát alternativní jídlo, aby dítě něco snědlo, anebo prostě vařit to, co víme, že si aspoň trochu dá…
– V článku zazněla klasika: „Dítě hlady úmyslně nezemře!“ Krasojízda dále pokračuje: ,,Určitě se tedy podle ní [nutriční specialistky] nemusíme bát vyhladovění. Pokud dítě během domluveného času (například 20 minut) nesní snídani, dostane až svačinu (ne zbytek od snídaně), pokud nesní ani svačinu, bude následovat až oběd a tak dále. I opravdu vybíravé děti se většinou chytnou.“ Pokud mají na mysli opravdu vybíravé děti rovná se naši nejedlíci, tak jak víme – nechytnou. Pak dále si povíme proč.

Toliko k článku, který evidentně prošel kolem nejedlíka asi jako pomeranč kolem Fanty. Nebudeme se ale rozčilovat, že, protože my ohledně svých nejedlíků můžeme zůstat naprosto v klidu.

Prosím, ať je dnešek dnem, kdy si dá normální snídani.

Obecně by se problematika dala rozdělit na 3 úhly pohledu:
1) jak to máte vy, jakožto rodiče,
2) jak to má dítě,
3) jak to má vaše okolí.

1) Jak to máte vy, rodiče

Tady se dá jednoznačně říct, že je to pro nás prostě psycho.

V dotazníku jsem se co se týče rodičovských kompetencí ptala na tyto věci:
Jak jste to [nejhorší období stravování] jako rodiče řešili? (otázka č. 4)

O tomto výsledku jsem psala výše, to je to, že s nejedlíkem nemáte možnost mu neustoupit. Stejně jako s náročným dítětem. Prostě se flexibilně přizpůsobíte a tady to vyšlo v 92,8 %. To je skvělé! Jste úžasní. Vaše děti vám za to budou jednou vděčné. Tím nechci říct, že ti, kdo odpověděli první možnost, tedy že dítě nedostane alternativu, jsou rodiče krkavci a sociálku na ně. Ukazuje to spíše na držení hranic a na to, co z dotazníku nevyčteme – třeba že už mají starší děti (věkový poměr dětí respondentů je uveden ke konci článku). Starší děti nejedlíci už oproti dvouletým dětem jídlo a důsledky můžou chápat a může být jednodušší se s nimi dohodnout. Většinou už aspoň mluví.. Takže, opravdu to není o nucení, zákazech, ale spíše o rodičovské přizpůsobivosti.

Mé ,,nežravé holčičce“ je nyní 26 let. Jí s velikou chutí a je gurmán. Bohužel, nyní jí tak, že má až nadváhu a měla by se omezovat. Jíst začala až tak kolem 5.-6. roku věku. Najednou. Vyčítám si, že jsem jí v dětství nutila. Ale byla jsem zoufalá. Do dvou let byla v podstatě jen kojená. A řeči typu ,,co s tou holkou děláš, kolegyně malá sní k obědu říze a salát“ (v roce věku), mě hrozně stresovaly. Chtěla bych podpořit ostatní maminky – nenuťte je jíst (pokud jsou jinak zdravé), přežijou to. 🙂

Zda spolu jíte doma u stolu? (otázka č. 5).
To mě zajímalo, protože mám milou možnost nahlížet často do domácností a vidám prostředí jídelního stolu. V odpovědích jsem mile překvapená – bezmála 70 % respondentů jí společně. Na druhou stranu, 12 % lidí, u kterých jídelní stůl v pravém slova smyslu nefunguje, je docela dost… Ale těžko soudit. Nesoudíme, motivujeme se.

Podle mě je společné jídlo v rodině u stolu základ. Alespoň jednou za den. Bez rušivých elementů, bez omezujícího ,,dobré chutnání a žádné povídání“. Naopak, s povídáním o to lepší chutnání! A pokud máme nejedlíka, který tomu obědu/večeři fakt moc nedá, můžeme mu i tak ukázat, že společné stolování je záležitost rodiny a ne jen jídla…

Dále:
Jak jako rodina přistupujete ke stravování? (otázka č. 6)


Tady jsem chtěla zjistit, zda třeba náááááhodou nejedlíci nepochází z rodiny, kde je maminka příliš eko-bio a nedala by dítěti nic, na co se byť z dálky podíval pan emulgátor s kyselinou L-askorbovou. Tak dobrý, nepotvrdilo se, maminky jsou to normální, asi jako my všechny. Obě modré barvy, obě varianty cukru. Navíc se sešlo 28 reakcí z poslední varianty odpovědi, kde se opakovaly alternativní mouky, ryby, kdo v rodině jí/nejí maso, pečení chleba z kvásku, ořechy, zelené potraviny atd.

Když jsem byla malá, jedla jsem jen svá oblíbená jídla a měla jsem (a stále mám) hodně ráda sladké. Ale to proto, že mi nechutnalo, jak se u nás doma vařilo! To byly samé omáčky a maso. A já to ani teď v dospělosti nemám ráda. Upřednostňuju lehkou stravu, miluju saláty, těstoviny na 1000+1 způsob, mixuju si smoothie. Rodičům to nemám za zlé. To se dřív prostě nedělalo. Ale asi můžu za pár jejich šedivých vlasů 🙂

– A zajímavá věc: Jaké ,,rčení“ u vás platilo? (otázka č. 7)

Už od založení stránek Náročné dítě mi maminky píšou o nejedlících. Ze všech možných diskuzí, co jsem kdy pročetla ještě v době, kdy jsem sama měla doma extrémního nejedlíka, se pořád opakovaly ty samé věty. A tady jsem tedy byla zvědavá, co bude nejčastější.

Také mě zajímalo, zda na rozjedení mělo či nemělo vliv ukončení kojení.
Podívejte se, že markatně NEMĚLO! 11 lidí odpovědělo, že se to zlepšilo, ale 77 lidí řeklo, že to na zlepšení stravování vliv nemělo. Co z toho plyne? Neukončovat kojení jen kvůli tomu, aby se dítě rozjedlo. Více také v II. díle – jak to má dítě.

Často se řeší sourozenci.

Jestli jsou všechny děti od jedné samičky (vtip) mizerní jedlíci, nebo jen jeden nejedlík mezi normálními strávníky. A opět, jako u kojení. Většinou je to jeden nejedlík a i přesto, že má kolem sebe sourozence, kteří baští jak klabzubova jedenáctka ve vývinu, nehne to s ním ani o píď.

Všimněte si odpovědí ,,dítě se nechce umazat“ a ,,není vybíravé, prostě nechce jíst“. Obojí téměr 1/5, to je 20 % dotazovaných. To už je třeba brát v potaz. Ne všechny děti se v jídle chtějí patlat a ne všechny děti, co nejí, jsou vybíravé. Některé prostě nechtějí jíst to, co jim rodiče nabízí.

Nejčastější odpovědi jsou dle mého soukromého očekávání ,,Často si říkám: Nechápu, z čeho to dítě žije.“ a ,,Mám krizi, už nevím, co připravovat.“ To totiž hodně souvisí s tou dotčenou a lehce nalomenou psychikou nás, maminek nejedlíků. V našem základním zájmu je, aby bylo dítě zdravé a dobře vyživené, a postarat se o jídlo je náš denní úkol. A když nefunguje ani jedno, ničí nás to…

Proč kamarádka říká, že její holčička málo jí, když sní celou přesnídávku a půl jablíčka k tomu? To mě ničí… Kdo to nezažil, nepochopí, jaké to je, když vám dítě nechce ochutnat žádnou přesnídávku ani kapsičku, co jsou na trhu, a nevezme do pusy žádné syrové ani jinak upravené ovoce.

– Poslední otázka č. 16 zněla Byli jste v dětství vy sami nejedlíkem? Nebo někdo ve vašich rodných liniích?

A k tomu rovnou obrázek:

Ha! Více než polovina respondentů z celkových 209 odpovědělo, že ano, nebo že je to možné. Z toho lze usuzovat, že genetické predispozice mají v nejedlictví opravdu váhu, a bohužel se na to dost zapomíná. Důkazem jsou i vaše zprávy typu:

,,Protáhli nás celým špitálem, řešilo se, proč má v roce šest kg. Všechna vyšetření byla v pořádku. Nakonec lékaři dospěli k závěru, že je to genetika.“

Nyní se podíváme na to, jak to má dítě?

2) Jak to má dítě.

Pokračování příště, přátelé, software nefunguje tak, jak by měl a na to nemám už teď hluboko po půlnoci nervy. I tak co do délky textu směle konkuruju Betty MacDonaldové. Dobrou noc!

Příště se dozvíte, proč se to dětem asi děje, padne tu pojem enterální nervový systém a doporučení, sesumírované z výsledků dotazníku. Díky, že se vrátíte.

Pokračování II. díl >>>TADY!

Tagy:

Co pro Vás mám ve svém šuplíku?

2 ebooky. Druhý lepší než první.

5 pokladů, které ze sebe vydolujete

13 hlavních otázek a rad, jak přežít

Komentáře