Jaké je náročné dítě?

Skvělé! Jen potřebuje více péče a údržby.

 

Pojem ,,náročné dítě", neboli ,,dítě s vysokou potřebou péče" jako první zavedl světově uznávaný pediatr Dr. William Sears. Tento pán jasně určil 12 hlavních charakteristik, které rodiče náročných dětí tak důvěrně znají.

  1. Intenzita prožívání
  2. Hyperaktivita
  3. Vyčerpání rodičů
  4. Velice časté kojení na obživu a uklidnění
  5. Vyžadování všeho hned
  6. Časté buzení
  7. Nespokojenost
  8. Nepředvídatelnost
  9. Přecitlivělost
  10. Neodložitelnost
  11. Neschopnost sebeuklidnění
  12. Citlivost na odloučení

 

Jak to tedy je?

Dají se rozlišit 3 stupně náročných dětí

Neznamená to, že budete mít náročný život. Znamená to, že je třeba volit citlivý přístup a musíte vynaložit více trpělivosti, než je běžné.

Dítě s kolikou

Nejmenší plakající miminka. Je těžké vidět, jak se zmítají v neutišitelném pláči. Nejdéle po 6. měsíci věku kolika odezní.

Dítě vyžadující hodně péče

Pokud dítě i po tzv. čtvrtém trimestru často pláče, je možné, že máte tu čest mít dítě vyžadující více péče.

Temperamentní dítě

Pokud ani poté, co už dítě umí chodit, není o více klidnější a vaše dny jsou i přes veškeré vaše uvědomělé snahy nadále plné křiku, dost možná máte dítě s vrozenou vysokou citlivostí a intenzitou prožívání.

Kojenecká kolika nebo vrozené dispozice?

Mít náročné dítě je pěkná fuška. Nejen, že si připadáte jako opravdu špatný rodič, ale navíc musíte vynaložit docela dost hravosti, vynalézavosti a trpělivosti na to, aby bylo vaše dítě (a vy sami také) co nejvíc v klidu.


  • 1
    Dítě s kolikou

Všichni víme, že kolika postihuje především malá miminka od narození do cca 3-4 měsíců věku. Data uvádí, že se to týká cca 1/3 všech novorozenců po celém světě.

Říká se tzv. "pravidlo tří": Pokud vaše dítě pláče minimálně 3 hodiny, alespoň 3 dny v týdnu, po 3 a více týdnů, tak máte pravděpodobně "problém s prdíky". Respektive vaše dítě má 🙂

Není třeba více rozvádět, jaké jsou projevy koliky spolu s usedavým pláčem. Vtipné ale je, že z vědeckého hlediska se nedá přesně zjistit, co se vlastně v dítěti odehrává. Dokonce se říká, že dítě nemusí cítit bolest. Je zvláštní, že pláč nelze téměř ničím utišit, ale všechni rodiče na světě se shodnou, že když si prtě prdne, je klidnější a třeba i usne.

Problémy s kojeneckou kolikou odeznívají většinou kolem dosažení 4-5 měsíců věku. Pokud dítě pláče i nadále, projevuje se pravděpodobně namísto kojenecké koliky jeho temperament.


  • 2
    Dítě vyžadující hodně péče

Je zřejmé, že většina dětí do 1 roku bude mít v určitém období dispozici pro některou z následujících charakteristik.

Bavíme se tu ale o dětech, které obsáhnou až na 1-2 výjimky všechny tyto řádky. Navíc s takovou intenzitou a tak často, že je to pro místně příslušné rodiče zkrátka vyčerpávající.

Jaké dítě je?

  • Citlivé na separaci
  • Často se kojí pro obživu i uspokojení
  • Často se budí
  • Vyžaduje hodně pozornosti
  • Neumí být vůbec samo
  • Je neodložitelné
  • Neumí se samo uklidnit
  • Je nevrlé
  • Intenzivní ve svém projevu - ať už ve smíchu nebo v pláči
  • Hyperaktivní
  • Nepředvídatelné
  • Vysoce citlivé na to, co se děje kolem něj
  • Zbožňuje, když je v hlučném prostředí a mezi lidmi, nebo
  • Nesnese být v hlučném prostředí a mezi lidmi.

Kdo to zažil na vlastní kůži, ví, o čem mluvím. "Normální" děti si umí občas hrát samy, jsou usměvané a veselé. Nevadí jim, když je necháte chvíli někomu na hlídání. Dobře spí, dobře jí a jsou schopné držet se rutiny. Náročné děti ne. 

Pokaždé a stokrát během dne, když něco chce nebo naopak nechce, dává to najevo s takovou intenzitou, že se vyčerpaně ptáte sami sebe "no je tohle normální?" a "kde jsme udělali chybu?"

K mírnému a krátkodobému zlepšení projevů u dítěte dojde vždy, když dosáhne určitého milníku ve vývoji. Když se začně plazit, pak sedět a chodit. Pokud je nespokojené a uplakané i nadále, tak už se dá označit za "temperamentí" osobnost.


  • 3
    Temperamentní dítě

Znaky takových dětí:

  • Přestože jsou kvalitně odpočinuté, budí se nevrlé a s křikem
  • Nespolupracují při běžných činnostech, jako je oblékání/svlékání, hygiena, stravování, přejezdy autem,...
  • Potřebují hodně fyzického kontaktu
  • Nebaví je hrát si o samotě
  • Dlouho trvá, než se osmělí a zvyknou si na nové lidi a prostředí
  • Není možné nastavit dlouhodobější pravidelnost v jídle a spánku, každý den mají hlad a cítí se unavení jindy
  • Jakmile není po jejich, nastává destruktivní záchvat
  • Rychle střídají protichůdné prožívání emocí
  • Pokud se cítí dobře, jsou středem pozornosti
  • Těžce snáší změny, např. návraty domů po dovolené
  • Obecně mají spíše špatnou náladu
  • Když jsou v něčem ponořené, není možné je od aktivity dostat

Ve všech těchto projevech jsou stálí a velice intenzivní.

Většinou se situace ohromně zlepší ve chvíli, kdy se naučí jasně vyjádřit slovy své myšlenkové pochody. 

Tou dobou se z nich stávají miláčkové. Jsou pozorní, vnímaví a bystří. Spolupracují s ostatními dětmi a rychle se učí nové věci. V této fázi už rodiče rozumí tomu, jak někdo říká, že je rodičovství naplňuje...

Pořád si říkáte:

,,To je nějaký divný."

Vědci provedli v roce 1956 výzkum.

Děti se liší temperamentem už od narození. Co je původem těchto rozdílů a jak ovlivňují formování osobnosti?

 

Jsou to prostě jen projevy nevychovaného jedince? Je to známka rodičovského selhání či nedůslednosti?

Z jiných výzkumů je zřejmé, že děti reagují na to, jakým rodičovským přístupem je o ně pečováno. Začalo se ale ukazovat, že prostředí a osobnosti rodičů nejsou jedinými faktory, které dítě formují. Jak to, že z dítěte vyrůstajícího v potížistickém prostředí vyroste bezproblémový a srdečný člověk? Nebo že z některých dětí se stane úzkostný a poslušný jedinec a jiné reagují na autoritativní přístup vzdorovitě? Odpovědí je právě vlastní temperament dítěte, tedy jeho vlastní reakce na podněty zvenčí.

Co tedy ten výzkum z roku 1956?

Vědci po přípravném testování vzali 141 dětí a sledovali je od prvních měsíců, během školky až po základní školu.

Rodiče dětí byli v pravidelných intervalech často zpovídání. Podrobné údaje o chování shromážděné u všech dětí byly analyzovány ze statistických i deskriptivních hledisek.

Vědci sledovali osobnostní rysy a hodnotili těchto 9 prvků:

  1. Úroveň motorické aktivity
  2. Pravidelnost fungování (jídlo, spánek, bdění)
  3. Reakce na nové objekty a lidi
  4. Přizpůsobivost změnám v prostředí
  5. Citlivost na podněty
  6. Intenzita reakcí
  7. Obecná nálada nebo dispozice
  8. Jak je dítě vyrušitelné od aktuální činnosti
  9. Úroveň vytrvalosti během prováděné činnosti

Přišli na to, že každé dítě spadá do jedné ze tří škatulek:

  • snadné dítě
  • náročné dítě
  • dítě, které mu chvíli trvá, než se ,,rozehřeje“

Ohledně náročných dětí vědci uvádí:

,,Byly nalezeny další souhry charakteristik, které popisují náročné děti. Tyto děti jsou nepravidelné v tělesných funkcích, zpravidla jsou intenzivní ve svých reakcích, mají tendenci odmítat nové podněty, pomalu se přizpůsobují změnám a obecně mají negativní náladu. Jako kojenci se často nepravidelně krmí a spí, přijímají nové potraviny pomalu, trvá dlouhou dobu, než se přizpůsobí novým rutinám nebo činnostem a mají sklon hodně plakat. Jejich pláč a jejich smích jsou typicky hlasité. Frustrace je obvykle posílá do násilného záchvatu. Tyto děti samozřejmě zkoušejí své rodiče a vyžadují vysokou míru konzistence a tolerance v rámci výchovy. Bylo tomu tak u asi 10 % dětí v našem vzorku.”

Doslova také píšou:

,,Náš předběžný průzkum již odpověděl na naše první otázky: Děti vykazují v prvních týdnech života výraznou individualitu v temperamentu, nezávisle na způsobu manipulace nebo osobnosti svých rodičů. Naše dlouhodobá studie nyní zjistila, že původní charakteristiky temperamentu mají většinu dětí v průběhu let přetrvávají. To je jasně ilustrováno dvěma nápadnými příklady.(Ve zkatce – chlapeček, který byl už od malička tak urputný a aktivní, že měl pak ve školní docházce problémy, protože nevydržel sedět celou hodinu ve škole na židli, a druhý příklad – chlapeček, jehož reakce jsou tak intenzivní, že při jakémkoliv neúspěchu nebo nesouhlasu upadal do dlouhých hysterických záchvatů.)"

Napište váš příběh

Vytvářejme spolu obsah těchto stránek pro podporu dalších rodičů, kteří zažívají stejné pocity zmaru a nepochopení. Rozvineme vděčnost a úlevu.

eliska@narocnedite.cz

Děkuji za všechny.