Naši milí,
děkujeme za to, jací jste a co pro nás děláte.
Jedna věc: Pokud vidíte, že jsme (nebo začínáme být) se silami i psychicky v koncích, neptejte se, s čím nám můžete pomoci. Prostě konejte, prosím.
– Vezměte dítě k sobě a jakkoliv se postarejte. Nám je to v tu chvíli uplně jedno, co s ním budete dělat.
– Uvařte nebo připravte jídlo. Jakékoliv uznáte za vhodné. Třeba poctivou omeletu. A ukliďte po sobě kuchyň. Děkuji.
– Vyperte, vyžehlete. Vyluxujte, vytřete. Umyjte koupelnu. Cokoliv je vítané. Děkuju!
– Řekněte mi:
Já vím, že se teď asi cítíš mizerně, ale chci, abys věděla, že i přesto my všichni víme, co pro nás děláš. Vidíme, jak jsi statečná, jak to krásně zvládáš a jak Ti miminko kvete pod rukama. Neboj, teď je to sice těžký, ale ono se to brzo překlopí a bude dobře. Uvidíš 🙂
A obejměte mě. Vroucně…
Pokud začnu plakat, nechte mě v pochopení tiše plakat. Případně jen říkejte: ,,Děláš všechno dobře. Jsi pro to malé stvořeníčko ta nejlepší máma na světě a vůbec nevadí, že teď brečíš, naopak. Jen se uvolni. To přejde. Máme Tě rádi.“
A po dešti je duha a po duze svítí slunce dlouze. 🙂
