Vyvracení platných frází, aneb co s náročným dítětem dělat prostě nelze:
- ,,Na mateřské můžete začít podnikat.“
S náročným dítětem? Jo, můžete začít, ale to je tak všechno. Nebudete mít prostor se podnikání/práci více a pravidelně věnovat. Pravděpodobně totiž vaše dítě v noci špatně spí, přes den vás vyžaduje na 100 % a není možné ho nechat někomu na hlídání.A pokud to možné je, tak jste ráda, že si můžete na chvíli sednout a jen tak s kafem čumět do blba.
Takže z toho nemějte výčitky, za pár let už budete mít víc prostoru. Ono nám nic neuteče… (I proto tyto stránky vzniky až po třetím roce věku Eliáše;-)
- ,,Ty ovlivňuješ dítě! Musíš být v pohodě, aby bylo dítě taky v pohodě.“
> Nejnevděčnější fráze, že? Ještě více nás uvrhá v pocit, že je to naše chyba. Prosím, zapomeňte na to. Stejně jako vy nejste zodpovědní za to, co cítí paní pokladní v Tesku nebo vaše tchýně, není extrémní citlivost a náladovost dítěte známkou vaší výchovy. Vaším úkolem akorát je, abyste šli příkladem a inspirovali k rozzářeně sluníčkové tváři. - ,,Musíš nastavit pravidelný režim. Rituály.“
Náročné dítě do 3 let na nějaký rituály kašle.
Je tak nevyzpytatelné a neodhadnutelné, že je to jen zbytečný stres a snaha. Tak na sebe buďte vlídní, přiznejte si konečně, že to tak teď prostě nastavit nejde a odložte to k ledu. Vždyť přece víte, že máte své dítě tak napozorované, že jistojistě poznáte, až to bude možné zase zkusit.
- ..Naučili jsme naše dítě spát.“
> Náročné dítě nenaučíte spát. Natož celou noc. To se prostě jednoho dne stane, až do toho dozraje, že začne spát samo celou noc (u nás po druhém roce věku). Do té doby tam pro něj prostě buďte a užijte si to. Nic jinýho na práci si neklaďte na svá bedra. - ,,Všechno je to o komunikaci.“
> Souhlasím. Ale s náročným dítětem do 3 let toho moc vykomunikovat nelze. (Po 3. roce už většinou ano, ale i tak jsou situace, kdy byste mohli objasňovat do haleluja a stejně jeho vnitřní motivaci nezmění nic – viz níže). Do těch 3 let je stále ovládáno svým nezralým nervovým systémem a cokoliv, s čím není vnitřně v souladu, ho uvrhá do záchvatu pláče/vzteku. To je jeho komunikace. Ale nebojte, vyroste z toho.
Ilustrační příklady:
- Náročné dítě se přes den samo nezabaví, potřebuje cítit jistotu ve vaší přítomnosti. Vyžaduje, aby bylo vámi zabavováno, jinak je nespokojené a potřebuje mít ještě více fyzického kontaktu (tzn. náruč). Přes den je tedy nemožné věnovat se čemukoliv nad rámec. V noci to konkrétně u nás bylo tak, že jsem ho u prsa během hodiny uspala. Spal 20 minut. Uklidila jsem kuchyň. Znova se rozplakal a volal o prso. Ležela jsem u něj dalších 20 minut, než se mi povedlo se zdejchnout. Umyla jsem se a přichystala jsem si šití. Spal 30 minut. Zase jsem u něj dalších 20 minut ležela. Pak jsem mohla hodinu šít. Opět procitl a zjistil, že u něj nejsem. Atakdále. Nejdéle spal 2 hodiny v kuse.
To už vás pak nic nebaví, na nic se nemůžete zasoustředit, jste stále ve střehu. A to vyčerpává a prudí.
- Spokojená máma, spokojené dítě? X-krát se mi potvrdilo, že tvrzení z tohoto bodu v případě náročného dítěte prostě neplatí. Ukázalo se mi, že to opravdu může být jen o tom, jaké to dítě v nitru je, jaké je jeho životní naladění, temperament, ochota žít v radosti. Já to mám také nějak. Mé dítě to má nějak. Musíme to jen umět skloubit. Já mám tu výhodu, že už umím zvládat své emoce, umím pracovat se svou myslí, vím, jak vydržet být trpělivá a umím hodiny (= mám přehled o času). To všechno malé dítě nemá a já ho to naučím.
* - Snaha o pravidelný režim? Achmůjbože! Tolik zbytečného stresu. K ničemu to nikdy nevedlo. A já se pořád tak snažila a tolik jsem si dávala za vinu, že je nespokojený. Uvěřila jsem, že jsem neschopná… (Dodatek pro oduševnělé – Když jsem tomu přestala věřit a uznala, že to, jaký je, neznačí žádnou mojí chybu, tak ani přesto se Eliáš ale nezměnil. 😀 )
* - Taky jsem se snažila ho ,,naučit spát“. Koupila jsem dětskou postýlku, nadšeně jsme ji spolu naaranžovali. Povídala jsem pohádky, zpívala ukolébavky. Vymýšlela a četla terapeutické pohádky. Masírovala nožičky, čarovala jsem. Dokonce jsem jednou zkoušela ho nechat vyřvat. Nepovedlo se a Bůh mi to odpusť. (Děkuji, že to přežil.) Víte, co se po tomto pokusu stalo? 14 dní se z těch uplakaných 30 minut dával do pořádku. Bála jsem se, že mu doopravdy přeskočí. Pokud si bude někdy kousat nehty, bude to z tohoto.
* - Tento týden se mi stalo: Eliáš měl dva dny hodně vysokou horečku. Jeho organismus se tím vykolejil ze své rovnováhy a opět se ocitl v tom stavu, ve kterém se nacházel po celou dobu svého zrání, tedy ty intenzivní 3 roky. Po té horečce se mu opět na týden objevily noční děsy a opět se stal více vzteklým, odmítavým a nespolupracujícím, než teď bývá. Případ nefungování komunikace chci ukázat na tomto příkladu klasické tragikomedie:
Jednou v podvečer jsme si koupili každý zmrzlinu. Dali jsme si navzájem ochutnat. Moje mu chutnala více a chtěl ji. Trpělivě jsem vysvětlovala, že jsme si každý vybral tu svou. Začal se vztekat a řvát, že chce tu moji, kterou držel stále v ruce. Vlídně ale důrazně mu povídám, že má tu, co chce, ve své ruce. Po chvíli ukrutného řevu si sdělený fakt zvědomil a hned nato začal hystericky ječet, že chce tu svojí, co si vybral (tu, kterou jsem měla v ruce já). Rozumíte mi? Bezvýchodná situace. Můžete vysvětlovat, ale zkrátka když je všechno špatně, tak je všechno špatně. Ale nebojme se, to bude dobrý… 😉
*
- Na Instagramu používejte hashtag #narocnedite a můžete označovat @narocnedite.cz.
- Pošlete váš příběh, nebo podobné tragikomické situace 🙂 zveřejním je klidně anonymně v rubrice Vaše příběhy.
Spolu tvoříme hodnotný obsah pro úlevu dalším rodičům.
mail: eliska@narocnedite.cz
