Vyhořelá máma.
Jak se cítí?
- Netěší se na pondělí.
- Nic se jí nechce.
- Není schopná se zvednout a jít něco dělat.
- Ví, že by toho měla dělat hodně, ale prostě nemá na nic sílu, ani pomyšlení a je jí z té vlastní neschopnosti na blití.
- Potřebovala by minimálně týden (měsíc!) o samotě. V tichu a v klidu. Jen se věnovat sobě.
- Netěší se na další den, protože ví, že bude zažívat ty stejné pocity prázdnoty a bezmoci.
- Těší se, až děti večer usnou a bude mít konečně aspoň 20 minut (do dalšího kojení) chviličku čas na regeneraci.
- Špatný spánek se už – bohužel – stal standardem, nad kterým se nikdo nepozastavuje.
- Nulový čas pro sebe je taktéž brán jako daň za to, že je doma na mateřské dovolené.
- Moc dobře ví, co by potřebovala, ale neumí to často říct nahlas. Ale i kdyby uměla, nevidí aktuální řešení situace. Řešení prostě není.
- Má pocit méněcennosti. Vždyť já nic nedělám, nic neumím. Jen skládám prádlo, neustále uklízím kuchyň, uspávám. A co z toho? Akorát tak pocit deprese…
- Nechápe, jak to ostatní dělají a o to více si připadá neschopnější.
- Nevidí, co všechno zvládá a dělá.
- Vše, co nefunguje (hlavně když není dítě v pohodě, není doma pořádek dle jejích představ, nestíhá, co by chtěla), vnímá jako svou chybu a neschopnost.
Nejhorší je, že se nevyspání a vyčerpání kumuluje. A pak se dostanete do fáze, kdy toužíte po měsíci o samotě, klidu, o dovolené, kdy po vás nikdo nic nechce, na nikoho nemusíte reagovat, nemusíte řešit každodenní trudnomyslnost dítěte, věčné odmítaní a brek.
Ale řešení je. Jaké?
- Vydržet.
- Udělat si to co nejpříjemnější pro sebe.
- Vrátit se ke koníčkům a objevit nové. Vyšívání? Navlékání korálků?
Věty, které pohladí duši unavené mámě:
- Nic Ti neuteče.
- Dělej jen to, na co máš sílu.
- Tenhle stav nejsi Ty, to je vyčerpání z nevyspání a z péče o milion věcí. To zase přejde a budeš ve své kůži, budeš se zase cítit jako Ty.
- Nebojuj s tím, netlač na změnu. Přijmi to. Za čas se to zase změní. Teď najdi něco, co Ti udělá radost.
- Udělala jsi toho pro rodinu hodně! A děláš, i když odpočíváš. Tím nabereš zase sílu.
- Máš právo se cítit mizerně a unaveně. I dlouhodobě. Někudy musí zase energie přitékat.
- Co potřebuješ a lze to zařídit? Zařiď si to. Hned.
Pak se ale ptejte – Co můžu udělat jinak, aby to příště nezašlo tak daleko?
Co dělat:
- Najdi každý den něco, co Ti dělá radost a tomu se pro sebe věnuj s dětmi po boku. Mě třeba začala bavit zahrada! Sice tam toho s klukama moc neudělám (spíš nic než moc), ale aspoň tam jsem, dívám se, přemýšlím a v duchu plánuju. A to mi dělá radost.
- Chovej se jako rozmazlenej fracek, ale nikomu o tom nahlas neříkej. Kupuj si co chceš (v rámci možností samozřejmě), jez na co máš chuť a kdy na to máš chuť, mysli super sobecky, neuklízej, však ten binčus neuteče a chvíli se to přežije.
- Připomeň si, jak ses cítila jako bezstarostná. A zkus se tomu přiblížit, jen v novém kabátu jako máma. Určitě najdeš řešení. Nikdo jiný to za Tebe neudělá. A to je ve výsledku dobře… 😉
