Vyhořelá máma.

Jak se cítí?

  1. Netěší se na pondělí.
  2. Nic se jí nechce.
  3. Není schopná se zvednout a jít něco dělat.
  4. Ví, že by toho měla dělat hodně, ale prostě nemá na nic sílu, ani pomyšlení a je jí z té vlastní neschopnosti na blití.
  5. Potřebovala by minimálně týden (měsíc!) o samotě. V tichu a v klidu. Jen se věnovat sobě.
  6. Netěší se na další den, protože ví, že bude zažívat ty stejné pocity prázdnoty a bezmoci.
  7. Těší se, až děti večer usnou a bude mít konečně aspoň 20 minut (do dalšího kojení) chviličku čas na regeneraci.
  8. Špatný spánek se už – bohužel – stal standardem, nad kterým se nikdo nepozastavuje.
  9. Nulový čas pro sebe je taktéž brán jako daň za to, že je doma na mateřské dovolené.
  10. Moc dobře ví, co by potřebovala, ale neumí to často říct nahlas. Ale i kdyby uměla, nevidí aktuální řešení situace. Řešení prostě není.
  11. Má pocit méněcennosti. Vždyť já nic nedělám, nic neumím. Jen skládám prádlo, neustále uklízím kuchyň, uspávám. A co z toho? Akorát tak pocit deprese…
  12. Nechápe, jak to ostatní dělají a o to více si připadá neschopnější.
  13. Nevidí, co všechno zvládá a dělá.
  14. Vše, co nefunguje (hlavně když není dítě v pohodě, není doma pořádek dle jejích představ, nestíhá, co by chtěla), vnímá jako svou chybu a neschopnost.

Nejhorší je, že se nevyspání a vyčerpání kumuluje. A pak se dostanete do fáze, kdy toužíte po měsíci o samotě, klidu, o dovolené, kdy po vás nikdo nic nechce, na nikoho nemusíte reagovat, nemusíte řešit každodenní trudnomyslnost dítěte, věčné odmítaní a brek.

Ale řešení je. Jaké?

  • Vydržet. 
  • Udělat si to co nejpříjemnější pro sebe.
  • Vrátit se ke koníčkům a objevit nové. Vyšívání? Navlékání korálků?

Věty, které pohladí duši unavené mámě:

  1. Nic Ti neuteče.
  2. Dělej jen to, na co máš sílu.
  3. Tenhle stav nejsi Ty, to je vyčerpání z nevyspání a z péče o milion věcí. To zase přejde a budeš ve své kůži, budeš se zase cítit jako Ty.
  4. Nebojuj s tím, netlač na změnu. Přijmi to. Za čas se to zase změní. Teď najdi něco, co Ti udělá radost.
  5. Udělala jsi toho pro rodinu hodně! A děláš, i když odpočíváš. Tím nabereš zase sílu.
  6. Máš právo se cítit mizerně a unaveně. I dlouhodobě. Někudy musí zase energie přitékat.
  7. Co potřebuješ a lze to zařídit? Zařiď si to. Hned.

Pak se ale ptejte – Co můžu udělat jinak, aby to příště nezašlo tak daleko?

Co dělat:

  1. Najdi každý den něco, co Ti dělá radost a tomu se pro sebe věnuj s dětmi po boku. Mě třeba začala bavit zahrada! Sice tam toho s klukama moc neudělám (spíš nic než moc), ale aspoň tam jsem, dívám se, přemýšlím a v duchu plánuju. A to mi dělá radost.
  2. Chovej se jako rozmazlenej fracek, ale nikomu o tom nahlas neříkej. Kupuj si co chceš (v rámci možností samozřejmě), jez na co máš chuť a kdy na to máš chuť, mysli super sobecky, neuklízej, však ten binčus neuteče a chvíli se to přežije.
  3. Připomeň si, jak ses cítila jako bezstarostná. A zkus se tomu přiblížit, jen v novém kabátu jako máma. Určitě najdeš řešení. Nikdo jiný to za Tebe neudělá. A to je ve výsledku dobře… 😉