Dnes jsme byli svědky přesně té situace, kdy si dítě něco vyřvalo.
Dalo by se obecně říct.
Bylo to hrozný. Každé ráno se převlékáme z pyžama, každé ráno snídáme. Ale náš mladý pán (ten normální, ne náročný, leč v nějakém post-období vzdoru) se dnes sekl a že chce zůstat v pyžamu. A od teď to známe všichni, že jo 🤯 povídačky opatrně horem, pak už trochu dolem. Červík v hlavě o dodržení nějakých (blbých!) hranic a pravidel. Malý řve a my co? 🤗 necháme ho řvát jen chviličku, ale ne záměrně ☝🏻Pouze do doby, než si sami uvědomíme, že je nám to vlastně buřt a že má navíc rýmičku, chlapíček 🤕 Když chce být až do oběda v pyžamu, ať si prostě je!
Svět už nepotřebuje poslušné občany, co jdou proti sobě!
Svět potřebuje lidi, kteří budou neoblomně a nezpochybnitelně následovat své cítění, své srdce. Budou jednat bez obav a váhání na svou odpovědnost. A jak se to postupnými krůčky učí? Tak, že ho zlomím, aby se převlékl jako každé ráno proti jeho aktuálnímu přesvědčení??
Chápu, že to může být napadnutelné, zvenku může takový příklad znít výchovně totálně ,,špatně”. Ale já tam smysl a dopad až za roh vidím. Mělo to celé krásný průběh plný pochopení, prožila se důvěra (viz foto), nádhera. O tom to rodičovství pro mě je. O důvěrném vztahu, kdy vím, co dítě prožívá a rozumím mu.
A proto říkám dvě věci 1️⃣ nedržet se zubynehty nějakých přesvědčení, umět být flexbilnlní a pravdivý, a 2️⃣ dopřávat dětem pocit svobody, volnosti a důvěry! 🕊,,věřím, že to, co teď potřebuješ, potřebuješ z nějakého důvodu a je to tak v pořádku.” Poskytnout jim takové pochopení, i za cenu, že by vás někdy mohly napadnout nějaké (blbé) výčitky svědomí. Pokud jdou zahnat mávnutím ruky, je to dobrý 😉 🍀
A o tom, jak jsem dala tomu prvnímu náročnému k obědu sušenky, zas jindy, jo? 😂 :-*
