Před rokem jsem se vás ptala, co vám pomáhá pro dobití psychické a fyzické energie. V tomto článku jsem zaznamenala vaše odpovědi.
Obecně by se dalo říct, že nám energii navrací cokoliv, co děláme pro sebe. Často je to spojené s tím, že jsme v tu chvíli samy – ne osamocené nebo osamělé, ale samotné.
Mám kamarádku, která vstává v 5, protože si hned ráno chce vychutnat ztichlou domácnost a víc než hodinu cvičí jógu. Díky tomuto zvyku vstupuje do každého dne se šťavnatou energií a pocitem, že pro sebe udělala, co má ráda.
Ve vašich odpovědích se též zmiňuje návrat ke svým koníčkům a fyzická aktivita, nejčastěji tanec. Ten k nám ženám prostě patří od věků…
A poslední věc, co nám pomáhá, je práce s myslí. Pokud už jsme ale ve fázi, kdy je to velký špatný, tak mysl už spolupracuje ztěžka. Proto pojďme na seznam činností, které nám včas pomůžou odvrátit padnutí do toho hnusného hlubokého stavu marnosti. Takže, co vám konkrétné pomáhá:
– ranní silná káva připravená s rituální precizností a péčí
– zastavit se, vyhodnotit, co opravdu ,,nutně musím udělat” a co si jen nakládám na nekonečný list úkolů
– dělat něco, co mě baví, ať už s dětmi nebo bez
– šití, háčkování, korálky, malování. Výrobky hlavně pro sebe.
– úklid a vehementní drbání špíny. Tzv. decluttering, kdy se zbavujete věcí, které už u vás nemají co dělat.
– tvoření zahrady a obecně zvelebování domova. Kdy jindy se tomu naplno věnovat, než na mateřské 🙂
– taneční hudba a vyblbnout se sama za sebe. Dítě se třeba přidá.
– najít recept a péct/vařit s dětma
– procházka do polí + pro dítě třeba odrážedlo, pokud už jezdí (šance, že bude víc mlčet)
– sbalit malého prudiče a odjet do lesa. Les je super dobíječ. Klidně si tam poplakat.
– přestat situace analyzovat, prostě je pouštět a řešit, až když přijdou znova
– pomalé protahování těla a vědomé dýchání
– neříkat dítěti, že si potřebuju odpočinout, ale že jsem unavená. Větší pravděpodobnost, že to do těch 3 let pochopí.
– pravidelně zařadit pro dítě čas jen s manželem a nebrat moc ohled na to, že toho má hodně v práci – pardon, pánové, myslím to dobře, viz tento přesný komentář z naší skupiny:
– s příchodem muže se odcházím vydýchat do vedlejšího pokoje, kde je zákaz vstupu
– bezdětný výjezd do města
– 15 minutová sprcha je jako hodinový wellness
– 10 minut vany, ideálně nořit se pod vodu (je tam ticho a klid)
– čumět večer do zdi – maže se paměť 🙂
– ,,večery jsou moje a můžu si dělat co chci!“, i kdyby to bylo to čumění do zdi
– večerní běhání
– večer s čajem, oblíbenou dobrůtkou na gauči a prostě jen být…
– spát. I přes den.
Vychází, že samota je životně důležitá. Promítá se i to, jaké my jsme měly dětství, zda jsme prvorozené, druhorozené, atd., nebo jedináčci. O tom ale třeba někdy v budoucnu. 🙂
Noste hezké oblečení, nalakujte si nehty, zahoďte domácí šmudlu a užívejte si krásné velikonoční a jarní dny! Eliška.
